Úvod
Kontakt
Produkce

Plný kapsy šutrů

Autor Marie Jones
Překlad Jitka Scoffin
Režie Jana Kališová
Osoby a obsazení CHARLIE CONLON / RADEK HOLUB - JAKE QUINN / MIROSLAV VLADYKA
oba hrají všechny postavy ve hře
Premiéra 12. prosince 2002
Derniéra 10. června 2013
Obnovená premiéra 14.listopadu 2013
Producent FDA, DIVADLO ROKOKO
Provozovací práva K. Schauerová
Délka 2 hodiny 10 minut vč. přestávky
V Praze hrajeme Komorní Fidlovačka
V Praze jsme hráli MDP Divadlo Rokoko

Galerie
[ 1 2 3 4 5 6 7 8 ]

Hry této irské autorky se hrály na jevištích celého světa. Marie Jones se kromě autorské tvorby zabývá také herectvím. Filmoví fanoušci ji měli možnost vidět např. v roli Sarah Conlon ve filmu In the Name of the Father. Vlastní herecké zkušenosti z filmů natáčených v Irsku, zejména z velkofilmu In the Name of the Father, Marie Jones právě zúročila ve hře Stones in His Pockets.

Hra Plný kapsy šutrů byla oceněna v r.1999 cenou Irish Theatre Award za „Nejlepší produkci“ a „Nejlepšího herce“,dále cenou Evening Standard. V roce 2000 jí byla udělena cena Laurence Olivier Award za „Nejlepšího herce“ a v roce 2001 za „Nejlepší komedii“. V roce 2002 získala Cenu kritiků města New York.

Hra byla přeložena dosud do 16 jazyků a s úspěchem se hraje na více než dvaceti jevištích po celém světě.

Marie Jones obdržela cenu John Hewitt Award za významný přínos a literární ocenění. V roce 2002 získala cenu O.B.E. (Officer of the British Empire) při příležitosti oslav narozenin královny.

Příběh dvou komparsistů komentujících situace a nové vztahy mezi členy filmového štábu, hereckými hvězdami a místními venkovany se odehrává v malém irském městečku, kde klid je narušen hollywoodskou filmovou produkcí, která se rozhodla „využít“ jak místních lokací, tak místních obyvatel k natočení amerického velkofilmu. Co to udělá se dvěma obyčejnými chlapíky, když se náhle dostanou do světa peněz a slávy?


Herecká exhibice pro Radka Holuba a Miroslava Vladyku

Divadlo Rokoko inscenuje většinou osvědčené a atraktivní hry, které jsou vděčně přijímané širokým diváckým publikem. Pro poslední premiéru sáhla dramaturgie divadla po úspěšné hře irské autorky Marie Jonesové Plný kapsy Šutrů.

Světovou premiéru si tato hra s úspěchem odbyla v nedávné době, v roce 1999, kdy ji uvedlo Lyric Theatre v Belfastu. Od té doby sesbírala řadu prestižních ocenění a byla uvedena na divadelních prknech v různých částech světa. Po české premiéře lze pouze konstatovat, že právem. Hra totiž nabízí nepřeberné množství poloh, jak ji lze vnímat.

Je jednak výbornou konverzační komedií s lehkými dialogy, stejně jako ostrou satirou, která vychází ze střetu dvou odlišných světů. K tomu ještě přidejte nebývalý herecký prostor pro dva aktéry, kteří ve hře ztvárnili všech patnáct rolí. Na první pohled se může výsledek zdát jako nesourodý koktejl, ve skutečnosti jde nejen o výborně napsanou, ale také velmi dobře přeloženou hru, podtrženou vynikajícími hereckými výkony. Děj se odehrává v současnosti na irském venkově, kde hollywoodští filmaři natáčejí historický velkofilm. Při tom se setkávají dva komparsisté, místní Jake (Miroslav Vladyka) a přespolní Charlie (Radek Holub), generací přibližně třicátníci. Oba berou film jako odrazový můstek do nového zatím ne příliš vydařeného života. Zatímco optimistický Charlie doufá, že se mu s jeho scénářem podaří prorazit do filmového světa, Jake, neúspěšný navrátilec z Ameriky, je skeptik.

Do hry pochopitelně vstupují další postavy - dva asistenti režie, sám režisér, hollywoodská filmová hvězda a její ochranka a také místní, kteří se stejně jako ústřední dvojice účastní komparsu. Kontrast mezi drsným, ale reálným životem irských venkovanů a nablýskaným světem hollywoodských iluzí, dodávají hře kritický rozměr. Role si oba herci mezi sebou spravedlivě rozdělili. Každý například hraje jednu ženskou postavu, Radek Holub svůdnou hollywoodskou divu, Miroslav Vladyka zase mladou ambiciózní asistentku režie. Právě ženské party patří k nejkomičtějším sekvencím přestavení. Své role herci střídají přímo na jevišti během vteřiny. Prvních pár proměn diváka překvapí, ale jakmile se seznámí se všemi postavami, kterých zase není nesrozumitelné množství, může si naplno vychutnat herecký um obou protagonistů. Ten ještě zvýrazňuje naprosto minimalisticky pojatá scéna a kostýmy. Herci tak musí vystačit jen s tím co mají - sako, kalhoty a herecký talent. Jak Radek Holub, tak i Miroslav Vladyka v Rokoku dokazují, že jeho nedostatkem rozhodně netrpí.

 

2002, autor recenze: sin

[ více / méně ]

Šutry tíží, ale máte čím hodit

Irská dramatika se pomalu zabydluje na českých jevištích. Pro hry této provenience je charakteristické, že postihují pro nás neznalou mentalitu lidí. S lehkou komediální nadsázkou zachycují hořké osudy a příběhy, které podmiňují tvrdé přírodní podmínky. Inscenace irské dramatičky Marie Jones Plný kapsy šutrů z této provenience je uváděna v Divadle Rokoko.

Marie Jones zasadila příběh dvou kamarádů - komparsistů do prostředí venkovského městečka. Charlie Conlon (Radek Holub) a Jake Quinn (Miroslav Vladyka) se účastní natáčení filmu, v němž se klade důraz na sociální podtext. Právě tato linie příběhu okořeňuje celou inscenaci hořkostí obyčejného života. Filmové sekvence se stávají rámcem celého dění a vytvářejí časový předěl. Jejich absurdita a nadsázka odlehčují celkový hlubší kontext příběhu.

Režisérka Jana Kališová velmi ctí smysl pro střih. Oba představitele - Radka Holuba a Miroslava Vladyku - dokázala navést k přesnému vypointování jednotlivých situací. Přes zdánlivý chaos v postavách, neboť oba herci ztvárňují současně v toku reálného času postav několik, se divák neztrácí. Tomu napomáhají hlasové a pohybové charakteristiky jednotlivých postav, áť už se jedná o ženy či muže. Dalším velmi příjemným momentem celé inscenace je hra na otevřené scéně. Výtvarník Miloň Kališ umístil do prostoru pouze čtvercové panely. Dále se hraje s víceúčelovým kvádrem, který se mění na stůl, sprchu, postel a další předměty. Dramatičnost příběhu podtrhují světelné a zvukové změny.

Radek Holub a Miroslav Vladyka vytvářejí na jevišti v jednotlivých etudách mistrné pohybové kreace. Dokáží udržet různorodé charaktery postav po celou dobu inscenace. Ať už se jedná o Asistentku, Produkčního, Starého komparsistu, Divu, Režiséra, Otce a další postavy. Všechny mají díky nim svůj vnějškový rámec, ale hlavně nitro. Inscenace jim poskytla velkou příležitost. Vladyka i Holub se dokáží v průběhu představení dostatečně „vyřádit". Doslova si na každé figuře smlsnou. Divák samozřejmě s nimi. Lehkost, s jakou vše vyplývá na povrch, v sobě určitě skrývá velké množství fyzické dřiny.

Inscenace Plný kapsy šutrů vyvolává bouřlivý smích. Divák se může smát postavám, ale příběh zůstává hořký. Irská dramatika je v tomto naprosto zvláštní. Můžete se při hře pobavit a uvolnit, ale v zápětí vás drapne výčitka svědomí - čemu se vlastně směji? Vždyť příběh dvou obyčejných lidí, kteří se stávají malými hvězdami, je naprosto smutný. Muže takový být. Když máte Plný kapsy šutrů, tak vás to přeci pěkně táhne ke dnu... Ale rovněž máte čím hodit...

(P.S. Pane Holube, když v jedné scéně dojíte, tak palec se musí sklopit proti ostatním prstům dovnitř a za cecek se netahá, ten se mačká - malá poznámka redaktora.)

 

9.12.2003, autor recenze: Josef Meszáros

[ více / méně ]

V Rokoku koncertují dva šílenci

Dobrý čich na pronikavou posilu repertoáru prokázali v pražském Divadie Rokoko. Režisérka Jana Kališová přizvala ke spolupráci dva divadelní šílence - herce Radka Holuba a Miroslava Vladyku - a v nezávislé produkci Jana Balzera a Kateřiny Schauerové představila českou premiéru vynikající hry Irky Marie Jonesové Plný kapsy šutrů.

Kališová prožívá šťastné tvůrčí období. Moc sej í podařily inscenace Popel a pálenka v Divadle ABC, Libertin v Rokoku a Smutek sluší Elektře v Brně. Nová inscenace v Rokoku je ve smyslu tahu na diváka patrné jejím zatímním vrcholem. Ani Jonesová není v divadelním, filmovém a televizním světě žádné ořezávátko. Její Plný kapsy šutrů zdobí několik cen v Irsku a dokonce Cena newyorských kritiků (2002). Hrají se v šestnácti jazycích po celém světe, připravuje se filmová verze...

O filmování jsou i Plný kapsy Šutrů. Na irský venkov přijede hollywoodský filmový štáb natočit lacino, a podle jejich představ s autentickými Irčany velkofilm. Všechno kolem pozorují a komentují dva komparsisté Charlie Conlon (Holub) a Jake Quinn (Vladyka). To je ovšem jenom první plán sžíravě ironického příběhu o střetu kašírovaného velkosvěta velkých prachů kolem filmování a stále ještě chudobného a české mentalitě podivuhodně blízkého lokállsvěta trochu vyčůraných, ale vždy nakonec bitých a velkých změn dosáhnout neschopných Irů. Společné máme i komické vidění tragického.

Holub a Vladyka hrají na jevišti půl druhou desítku postav: od režiséra Clema, nerozumějícího moc místním poměrům, a o Irsku překvapivě poučené filmové hvězdy Caroline, od člena její ochranky, až po asistenty, klapky, a z druhé strany po místního učitele, senilního dědka-pamětníka, naproti tomu mladíka, jehož tragický osud vepsal Jonesové hře název, jeho otce, tedy spolukomparsisty... Co se děje v Rokoku na jevišti, není možné nazvat jinak než zběsile šíleným hereckým koncertem. Střípky jednotlivých epizod, výstupů a replik, okamžité proměny těch dvou v další postavy, někdy v dialogu s předchozími, jedním slovem strhující. Holub i Vladyka (ten druhý pro mne až překvapivě) prokazují bohatý rejstřík výrazových prostředků v inscenaci, která se premiérou rázem přehoupla do nejvyšších přihrádek kvality v Praze. Oba herci mne dokonce přinutili nalajnovat si v diáři chlívečky pro letošní první zápis na herecké výkony roku. A titul Jonesové si poznamenávám jako první tip na hru roku.

23.1.2003, autor recenze : Jiří P. Kříž

[ více / méně ]